Říjen řekl: "probuďte se barvy babího léta,

pavoučci,ať své pavučinky splétaj,

aby je kapka rosy mohla ozdobit,

když prozáří mistrovské dílo sluneční svit.

Ráno slunce vstává tiše,

vystupuje nad střechy měkce 

a v oknech zlata třpit, 

přichází nový den v tichu posvátna,

v tichu, které drží člověka.

Nemusím v tu chvíli ničemu rozumět,

nemusím mít odpovědi

ani vědět, co bude dál...

 jen nechat  zářné barvy října pohnout mým srdcem blíže k vděčnosti.

 Za co je vděčné srdce mé???

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jdi!