Říjen řekl: "probuďte se barvy babího léta,
pavoučci,ať své pavučinky splétaj,
aby je kapka rosy mohla ozdobit,
když prozáří mistrovské dílo sluneční svit.
Ráno slunce vstává tiše,
vystupuje nad střechy měkce
a v oknech zlata třpit,
přichází nový den v tichu posvátna,
v tichu, které drží člověka.
Nemusím v tu chvíli ničemu rozumět,
nemusím mít odpovědi
ani vědět, co bude dál...
jen nechat zářné barvy října pohnout mým srdcem blíže k vděčnosti.
Za co je vděčné srdce mé???
Jdi!